Muži to rádi oblé

Jakkoliv hluboko se vrátíme do minulosti, nikde se nesetkáme s módou štíhlosti, ba hubenosti v podobě, která by se byť jen vzdáleně podobala dnešním trendům. Naše doba není pravidlem, nýbrž výjimkou. Jak je možné, že předchozích osmdesát tisíc pokolení oblé tvary zapáleně a vášnivě obdivovalo, muži na nich mohli oči i dlaně nechat, a pak přišlo pár generací, které si tento výdobytek dovolily zavrhnout? Jak je možné, že se naše civilizace nevědomky sklání před módním diktátem, který z mužů dělá zženštilce a z žen mužatky? Muže odnepaměti na ženách přitahovaly jejich oblé tvary, bujné křivky, zkrátka obliny. Zdaleka nejde jen o „ňadra dmoucí“, ale i o magický kruh boků a stehen. Ano, „muži to rádi oblé“, a není to jejich volba. Muži jsou takto přírodou „naprogramováni“. Samčí příslušník našeho živočišného druhu tváří v tvář představitelce opačného pohlaví vnímá křivky jejích ňader, linii jejích očí a rtů, trojúhelník ohanbí a charakteristicky oblé tvary stehen a pánevní oblasti. Chce vdechovat vůni její kůže, šíje a podpaží a přímým dotykem se přesvědčit o pružné poddajnosti jejích boků a prsou. Všechny tyto signály jsou pro muže nepostradatelnými přísadami onoho čarovného biologického koktejlu, kterým je přirozená ženská krása. Oblé křivky jsou spouštěcím mechanismem a spínačem všeho, co dokáže u muže aktivovat libido. A nic se na tom nezmění ani tehdy, když si zvolí za svou partnerku ženu, která odpovídá současným představám o ideální ženské postavě: v tom případě se bude chovat jako náměsíčník, který sice nakrásně může trávit noc v objetí se svou „hubenou modelkou“, ale vždy se od ní nevyhnutelně, zcela podvědomě a se zavřenýma očima a otevřenou náručí vydává na dostaveníčka s bujnějšími tvary. Oblé křivky a tvary tedy nejsou pouhou anatomickou zvláštností. Představují základní složku tělesné i duševní ženskosti a veškeré pokusy o jejich zdiskreditování nejenže jsou scestné, ale zároveň urážejí sexualitu, přírodu i její záměry. Kniha není jen obranou a rehabilitací ženskosti, obhajobou ryzích ženských tvarů, ale i pojednáním o dějinách sexuality. Přináší též obraz historického vývoje měřítek ženské krásy, popisuje proměny ženství v různých kulturách minulosti i současnosti a zasvěcuje čtenáře do tajů přitažlivosti a neverbální komunikace, které platí v říši zvířat i lidí. Kniha je ovšem i analýzou a vysvětlením toho, proč naše západní civilizace dělá už několik desítek let z oblých tvarů tabu, proč musely být ryze ženské rysy zdiskreditovány a na jakou křížovou výpravu se mnohé ženy a dívky nevědomky vydávají, jen aby dospěly až do bodu, kdy prahnou po něčem tak nepohodlném, jako je vyhublost, naprostá beztvarost a zmrzačená ženskost. Autor popisuje důsledky honby za hubeností, například mentální anorexie, a dokládá, jaké jsou dopady konfliktu mezi přirozeností a vnucenými módními diktáty. Věděli jste, že doposud všechny samičky přitahovaly samečky svým pozadím a že jsme jedinými živými tvory, kteří se milují zepředu? Víte, že žena, první představitelka primátů bez srsti, je jedinou partnerkou, jež je k dispozici „nonstop“? A že je jedinou partnerkou s „permanentními“ prsy? Jedinou partnerkou zažívající orgasmus? Víte, že muži častěji opouštějí ženy hubené než plnoštíhlé, ba obézní? Pierre Dukan je francouzský lékař, nutriční specialista a známý obezitolog a dietolog. Je autorem řady knih z oblasti dietologie, jež byly přeloženy do desítky jazyků. Ve své čtyřicetileté praxi dokázal skloubit dvě na první pohled neslučitelná témata: vždy přesvědčivě upozorňoval na neblahé dopady nezdravé obezity a zároveň se angažoval v kampani za přirozenou ženskou krásu, jejímž předpokladem jsou odnepaměti typicky ženské oblé křivky a tvary. „Lidé se na světě objevili před jedním nebo dvěma miliony let a po celou tu dobu se vždy a všude ženská krása pojila s bujnějšími a oblými tvary. Co však naše předky naplňovalo rozkoší, na to se naše poslední generace s povýšenou sebejistotou dívají s opovržením.“